• o firmě
  • úvod
  • mapa
• aktuality
  • last minute
  • nabídka pro školy
  • aktuální počasí
• ubytování
  • chata Bedřichovka
  • chata Perla
  • chata Luna
• ceníky
  • zimní sezóna
  • letní sezóna
  • ski areál
• ski areál
  • vleky
  • sjezdovka
• sport&kultura
  • v areálu Bedřichovka
  • zimní turistika
  • letní turistika
  • cykloturistika
  • hipoterapie
  • průvodce po OH
  • Polsko
  • ostatní
• kontakt
• fotogalerie
• mapa stránek

Průvodce po Orlických Horách

- zěměpis a geologie
- dějepis
- přírodopis
- turistika

Několik slov úvodem.

Vážení přátelé,
vítáme Vás v Orlických horách, v krásném koutě naší vlasti.
Na těchto stránkách si v žádném případě neklademe za cíl zahltit Vás všemi poznatky o Orlických horách. Chceme Vám poskytnout informace o místě Vaší rekreace a nabídnout Vám několik možností k bližšímu poznání našeho kraje. Protože předpokládáme, že mnozí z Vás přijíždějí i ze vzdálenějších končin naší vlasti nebo i z jiných zemí, dovolte nám několik slov, která by vás seznámila s naším pohořím, do kterého jste si přijeli odpočinout.
Nejdříve nabízíme trochu zeměpisu a geologie, maličko dějepisu a na závěr přidáme malou lekci z přírodopisu. Pokud Vás ale naše "škola" nebaví, máte možnost vyhledat si hned v zásobníku tras tu, která by Vás nejvíce zaujala.
Příjemě strávenou dovolenou Vám přeje Bedřichovka s.r.o.

O Bedřichovce a okolí: (nahoru)
Bedřichovka (745m n.m.) je původní horská osada připomínána již v roce 1750 pod názvem Friedrichswald. Původně zde pracovala sklárna a o objektu dnešní rekreační chaty existuje první zmínka z roku 1790. Bedřichovka je rodištěm našeho významného ornitologa Karla Plachetky(1877-1961). Osada je na okraji Orlickozáhorské brázdy, což je nejníže položená část Deštenské hornatiny.
Na severovýchodě východních Čech se zvedá táhlý modravý pás Orlických hor. Rozkládá se v těsné blízkosti hranice s Polskem v délce přes 50km ve směru severozápad-jihovýchod. Orlické hory mají výrazný sklon na polskou stranu, zatímco na straně české se zvolna snižují až do úrodného Polabí. Tento charakter a sklon je dán jeho vznikem-rozlámáním a vzpříčením zemské kry. Geologicky jsou hory součástí orlicko-kladského krystalinika. Geomorfologicky je můžeme rozdělit do tří částí:
- Deštenské hornatiny
- Mladkovské vrchoviny
- Bukovohorské hornatiny

Deštenská hornatina tvoří severozápadní,nejvyšší a plošně nejrozsáhlejší část Orlických hor. Hřeben tvoří od severu Vrchmezí(1084m) Šerlich(1027), Malá Deštná (1090), Velká Deštná (1115 - nejvyšší hora Orlických hor) Jelenka(1097m), Koruna (1099), Homole(1001m), Teřevec(1043m), Kunštátská kaple(1035m) a Anenský vrch(995m). Severovýchodní příkrý svah je založen na zlomové tektonické linii.Jihozápadní svahy vybíhají rozsochami, např. Sedlonovský vrch(1050m), Maruša(1042m) a Zakletý(991m), oddělenými přítoky horní Bělé, Zdobnice a Říčky. Hlavními horninami jsou krystalické břidlice(ruly a svory),vzácněji kvarcity a krystalické vápence.

V Orlické brázdě, tedy ve vašem okolí, se zachovaly křídové sedimenty. Mladkovská vrchovina je nejmenší a nejníže položenou částí Orlických hor. Odděluje hornatiny Deštěnskou od Bukovodvorské. Nadmořská výška zde kromě nejvyšších vrchů Adam(765m) a Studený(720m) nepřesahuje700m. Hřbet Orlickýh hor zde protíná Divoká Orlice romantickým údolím tzv. Zemské brány a Tichá Orlice v blízkosti Studenské skály. Bukovohorská hornatina představuje východní výspu Orlických hor, oddělenou hlubokým údolím již vzpomínané Tíché Orlice . Červenovodské sedlo(815m) ji dělí na severní část, které dominuje Suchý vrch(995m), a jižní část s Bukovou horou(958m), která dala této části jméno. Naše pohoří má sourozence v Polsku-Bystřické hory(Góry Bystrizyckie). Protože se budeme často při svých cestách dívat, trochu si ji přiblížíme. Tvoří jeden z nejrozsáhlejších horských masivů. Sudetské geomorofologické soustavy, do které patří i Orlické hory s nimiž se táhnou rovnoběžně. Jsou od nich odděleny na severozápadně úzkým a hlubokým údolím Bystřice Dušnické a na jihozápadě malebnou rozlehlou dolinou Divoké Orlice. K východu a k severovýchodu klesají do údolí Nysy Kladské a do Kotliny Kladské. Nejvyší horou je Joganda (978m), další vrcholy Lomnická Rownia (896m), Czerniec(891m), Smolna(896m) a Wolarz(852m). Bystřické hory jsou ploché, prorostlé lesem s četnými rašeliništi. Hlavní vodní toky. Divoká Orlice:pramení v Polsku v rašeliništi u Zielence a pod severovýchodními svahy tvoří naší statní hranici. V oblasti Zemské brány se prudce stáčí na jih, přerušuje hřeben Orlických hor a pokračuje do údolí přes přehradu Pastviny, aby se u Týniště nad Orlicí spojila s Tichou Orlicí v Orlici. Významnými přítoky jsou Zdobnice, Kněžná a Bělá. Kolem těchto říček povedou naše trasy a k pramenům Kněžné si vás dovolíme pozvat. Tichá Orlice pramení v Jesenické oblasti v západní části Jeřábu(760m). Hřeben Orlicikých hor protíná mezi Lichkovem a Těchoninem. Přítoky jsou Třebovka a Řetovský potok. Zlatý potok se stéká s Orlicí u Třebochovic pod Orebem pod názvem Dědina(po soutoku se Starou řekou u Vysokého Újezdu).

Z historie (nahoru)
V historii nesehrály Orlické hory významnější roli, kterou by se natrvalo zapsaly do dějin. Nebyl pro ně dlouho ani jednotný trvalý název. První společný název pro tyto hory zaznamenává v polovině 17. století Bohuslav Balbín a nazývá je horami Slezskými. Alois Jirásek se zmiňuje o tom, že se těmto horám říkalo hory Kladské. Skutečně asi nejstarší známí název nacházíme v zemských deskách ze 16. století.
Nejsevernější část pohoří se nazývala hory Frymburské, podle hradu Frymburk u Nového Hrádku. Hlavní hřeben je nazýván Vrchmeze a jihovýchodní část hory Kunštátské. Později se pro střední část, tzn. Vrchmeze a hory Kunštátské, ujal název Kačečinské hory. Setkáváme se s ním hlavně v různých kronikách v podhůří. Zachytila jej i Božena Němcová v Babičce a Alois Jirásek v Pamětech. Oba shodně přípomínají pověst o Krakonošových záletech za milou Kačenkou.
A kdo je ona "milá Kačenka"? Mladá a krásná dívka, princezna Orlických hor. Spravedlivá a dobrotivá. Své hory spravuje rozvážně, poctivým řemeslníkům a dobrým lidem pomáhá, ale nepoctivce, lajdáky a povaleče tvrdě trestá. Krásná paní našich hor se zalíbila Krakonošovi, ale jí se nelíbí on starý mrzout. Dívka Krakonošovy nabídky odmítá, sice jemně a citlivě, ale vládce sousedních hor se cítí dotčen.
A tak v kronikách nacházíme poetické lidové vysvětlení větrů nejčastěji vanoucích v této oblasti: vítr od Krkonoš-Krakonoš jde za Kačenkou, vítr od Orlických hor(silný prudký, nárazový vítr, provázen četnými polomy)-Kačenka Krakonoše odmítla, ten se zlobí a vrací se domů.

Opustíme-li kroniky a začteme se do archívů, zjistíme, že jednotlivé části hor se často nazývaly podle panství-tedy hory Frymburské, Opočenské, Rychnovské, případně Černíkovské. Název Orličí, později Orlické hory zavedl F.X.Zippe v přehledu Královéhradského kraje, psaného pro Sommerovou topografii Čech z r.1836.
Archeologické nálezy dokazují,že podhůří Orlických hor bylo osídleno již v paleolitu(starší době kamenné). Důkazy o tom najdete v Městském muzeu v Dobrušce, ve sbírkách Jana Klena-kamenné nástroje, mamutí kel a jiné. Řada dalších nálezů, dokonce i římského původu(Krčín u Nového Města nad Metují, Týniště nad Orlicí), svědčí o využívání této oblasti jako významné obchodní stezky do Kladska. Přibližně tisíc let před naším letopočtem žil této oblasti lid popelnicových polí(v Čechách i ve Slezku). V prvním tisíciletí našeho letopočtu zde žil pravděpodobně(dle názvů)slovanský kmen Charvátů. Historicky je doloženo panství Slavníkovců, které sahalo ze středních Čech přes Kladsko až hluboko do Slezska. Po vyvraždění Slavníkovců r.995 připadlo panství Přemyslovcům a od té doby zůstalo součástí českého státu.

První místo, které máme v podhůří doloženo, je Opočno, a to roku 1068. Ve 12.století byl založen cisterciánský klášter Svaté pole(písemné zprávy z roku 1149-věrohodnost se zkoumá), který byl za husitstských válek zničen(r1420). Dnešní obec Klášter nad Dědinou připomíná místo, kde jmenovaný klášter stával. Jeho původní obyvatelé, mniši, se podíleli na zřizování osad v podhůří.
Další samostatnou kapitolou jsou obchodní stezky, které přecházely přes hory na třech místech:

- u Náchoda
- v Olešnici v Orl.horách
- mezi obcemi Deštné v Orl. horách a Kunštát.
Z této doby pocházejí i počátky našich strážných hradů. Některé jsou již v troskách-Frymburk u Nového Hrádku, Dobřany, Výrov u Nového Města nad Metují - a místech jiných stojí honosné zámky-Opočno, Náchod. A zde se setkáváme s kolonizací našich hor. První vlnu tvořili obyvatelé vzpomínaných hradů, a to především lid rodu Drslaviců z Plzeňska. Druhá vlna probíhá ve 14.století za vlády Karla IV. Osídlení dosahovalo až k úpatí samých hor a výběžky v oblasti Deštného a Rokytnice až na svahy našeho pohoří. Husitské hnutí Orlické hory příliš nezasáhlo. Výrazněji se projevilo pouze v podhůří, zvláště v okolí Třebechovic pod Orebem a Opočno. Období do třicetileté války, zvláště za panování Jířího z Poděbrad, znamenalo výrazné hospodářskospolečenské změny, většinou k lepšímu. Jednalo se o rozvoj těžby a širšího zpracování dřeva,sklářství,textilnictví a zpracování železa.
Vzestup moci měšťanstva v období renesance reprezentuje především dobrušská radnice z druhé poloviny 16.století s věží vysokou 45m. Tato stavební dominanta starobylého městečka je dokladem městské samosprávy. Do oblasti hor však tvrdě zasáhla bělohorská bitva a následná tuhá rekatolizace. Zde stačí připomenout díla Aloise Jiráska. Husitská myšlenka však v lidech žila i nadále, o čemž svědčí lidová povstání r.1628 a následně v 18.století.

Velmi výrazným obdobím v dějinách našeho regionu je národní obrození. Zde je na místě připomenout lidové písmáky, kronikáře, kantory a další regionální osobnosti, které měly podíl na obnově českého jazyka. Za všechny připomeňme alespoň některé:

František Ladislav Hek(1769-1847) kupec v Dobrušce, známý z díla Aloise Jiráska jako F.L.Věk
Josef Liboslav Zieger(1782-1846) kněz v Dobřanech, přítel a spolupracovník Josefa Dobrovského.
Magdalena Dobromila Retigová(1785-1845) žena magistrátního rady v Rychnově nad Kněžnou, autorka první české kuchařky.
Josef Mnohoslav Roštlapil(1801-1888) kněz v Opočně a Dobrušce, účastník Slovanského sjezdu v Praze r. 1848 spolu s Janem Karlem Rojkem, knězem z Nového Města nad Metují.
František Adolf Šubrt(1849-1915) dobrušský rodák, první český ředitel Národního divadla.
Zájemcům o bližší poznání bohaté historie našeho kraje doporučujeme muzea v Deštném v Orl. horách, Dobrušce a Rychnově nad Kněžnou, popř.Průvodce Orlickými horami a Podorlickem nebo další literaturu.

Příroda (nahoru)
Přes poměrně nízkou nadmořskou výšku a nepříliš výživný minerální podklad mají Orlické hory bohatou květenu, čítající přes tisíc druhů. Mezi nimi vyniká řada horských typů, často s překvapivou četností výskytu. Významné rostlinné druhy zde dosahují hranice svého rozšíření, např. severní hranice celosvětového rozšíření zde dosahuje kamzičník rakouský (Doronicum austriacum) a koprníček bezobalný(Ligusticum mutellina), naopak východní hranice areálu ve střední Evropě tu dosahuje keprník štětinolistý(Meum athamanticum) a hořeček ladní(Gentia nella campestris).
Na rozdíl od vegetace je zvířena Orlických hor proukázána doposud jen neúplně. Platí to především o bezobratlých.
Nejbohatší skupinou obratlovců jsou ptáci, celkem asi 170 druhů, z nichž asi 70 patří ke stálým hnízdičům. Vedle běžných druhů pěvců, dravců, sov a datlů stojí za zmínku alespoň někteří vzácní zástupci pzačí fauny. Patří k nim např. čáp černý, mající několik víceméně pravidelných hnízdišť, vzácný a jednotlivě hnízdící sýc rousný a kos horský, hnízdící ve vrcholových partiích hřebene.
Z 57 druhů savců, žijících na uzemí Orlických hor, stojí za zmínkku plch lesní, rejsek horský, populace netopíra severního a jiní. Z mysliveckého hlediska je nejvíce rozšířen chov spárkaté zvěře. Nejvíce jelení, hojně zvěře srní a černé. Zde je však nutno přihlížet k potřebám lesního hospodářtví a zejména stavy jelení zvěře regulovat odstřelem na únosnou výši. Jen z tohoto krátkého přehledu vyplývá, že příroda Orlických hor je poměrně bohatá.

Protože však některé druhy a společenstva lze dnes v krajině uchránit před činností člověka velmi těžko (dopad emisí oxidu siřičitého na hřebenové partie hor), zřizují se maloplošné chráněné území, které jsou přirozenou součástí Chráněné krajinné oblasti Orlických hor.
Státní přírodní rezervace- SPR Bukačka(51ha) nazývána botanickou zahradou Orlických hor,jedna z nejvýznamnějších lokalit v sudetských pohoří. Ve zbytku zakrslé pralesovité bučiny a na vlhké luční enkávě, která je podle některých názorů praloukou, roste téměř 200 druhů vyšších rostlin, často jako na jediném nalezišti v pohoří. Význam potvrzuje i výskyt 61 druhů obratlovců.

SPR Sedloňovský vrch(100ha) je podobně jako Bukačka pozůstatkem 200let staré horské bučiny v nadmořské výšce 1000m, proti Bukačce však postrádá lučinu. SPR Pod Vrchmezí(16ha) byla zřízena k ochraně horského lesa s přirozeným složením dřevin. SPR Komáří vrch(17ha) je zakrslá horská bučina s roztroušeným jeřábem, smrkem a jedlí. V nižších polohách se dochovala subalpinská smrčina. SPR Černý důl(26ha) uchovává část pralesního komplexu ve stáří přes 250 let s typickou květenou a řadou živočišných druhů. Chráněné naleziště. CHN U Kunštátské kaple je nevelké vrchovištní rašeniliště o rozloze 3ha s typickými představitele rašeliništní květeny, např. suchopýrem pochvatým, kyhankou sivolistou. Chráněný přírodní výtvor CHPV Velká louka(2.3ha) je rašelinná louka v lesním komplexu Orlického Záhoří s mimořádně bohatým rostlinným společenstvem. CHPV Jelenní lázeň(3.6ha) je rašeniliště na vrcholovém platu mezi Malou a Velkou Deštnou s výskytem charakteristických vzácných rašelinných druhů rostlin. CHPV Trčkov (87ha) je přes 160 let starý lesní porost s přirozenou skladbou dřevin v n.m.850-900m. Je to nejzachovalejší porost původního složení těchto poloh Orlických hor. CHPV Trčkov-louka (12.8ha) je jednou z posledních nemelirovaných luk v Orlických horách s bohatým výskytem vzácných a chraněných druhů rostlin a ptáků. CHPV Bedřichovka (11.9ha) polokulturní horská louka v nivě potoka Divoká Orlice s výskytem význačných rostlinných druhů. Při ornitologickém průzkumu bylo zjištěno více něž 50 druhů zpěvných ptáků. CHPV Hraniční louka (8.8ha) - pásmo vlhkých luk s remízky olšin v lesním komplexu při čes.-polské hranici v Orlickém Záhoří. CHPV Rašeliniště Kačerov (9.9ha) - vrchoviště až přechodové rašeliniště s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin-rostnatky okrouhlolisté, kozlíku dvoudomého, suchopýru pochvatého, suchopýru úzkolistého a jiných.

Tento stručný přehled zachycuje pouze vaše současné nejbližší okolí. Případné zájemce odkazujeme na muzeum v Deštném v O.h.popř.na knihu Příroda Orlických hor a Podorlicka(RNDr.Stanislev Vacek,CSc.)

Pěší tůry, mototuristika a cykloturistika (nahoru)
Vetšinu nabízených turistických tras lze absolovat i na horském kole. Pozor na modře značené turistické cesty, občas mají prudký sklon. Veškeré trasy tvoří určitou námětovou nabídku. Při plánování cest doporučujeme turistickou mapu Orlických hor, nejlépe měřítko 1:50 000, edice českých turistů, mapa číslo 27, vydání 1999, nebo Orlické hory, měřítko 1:100 000, vydala Kartografie Praha 1993, č.18.

Při potížích volejte Horskou službu Deštné v Orlických horách-č. tel. +420 602 385 555 Říčky v Orlických horách-č.tel. +420 445 595 735

Základní zásady pohybu v horách:

- zvažte svou výkonost, zdatnost a součesnou trénovanost.
- podle povětrnostní situace vybírejte výlety.
- ve své výzbroji a výstroji nezapomeňte na dobré obutí a náhradní oblečení. Vyplatí se pláštěnka nebo dobrá bunda. Nezapomeňte, že jste v horách.
- zapisujte se do knihy tůr nebo informujte vedoucího chaty o plánovaném cíli svého výletu a předpokládaném čase návratu.
- v případě, že nemůžete dorazit na místo svého ubytování včas nebo máte komplikace na cestě, snažte se telefonicky informovat chatu, nebo Horskou službu.
- nechoďte nikdy sami! V případě nehody nemáte nikoho, kdo by zavolal pomoc. Doporučujeme minimálně tříčlené skupinky návštěvníků. Pohybujete-li se na kolech či na lyžích, nezapomínejte na technický stav svého dopravního prostředku.

(nahoru)