• o firmě
  • úvod
  • mapa
• aktuality
  • last minute
  • nabídka pro školy
  • aktuální počasí
• ubytování
  • chata Bedřichovka
  • chata Perla
  • chata Luna
• ceníky
  • zimní sezóna
  • letní sezóna
  • ski areál
• ski areál
  • vleky
  • sjezdovka
• sport&kultura
  • v areálu Bedřichovka
  • zimní turistika
  • letní turistika
  • cykloturistika
  • hipoterapie
  • průvodce po OH
  • Polsko
  • ostatní
• kontakt
• fotogalerie
• mapa stránek

- pěší tůry, mototuristika a cykloturistika
- pěší (Šerlich - Bedřichovka) 10 km, 13 km
- pěší (Hřeben Orlických hor - Bedřichovka) 14,5 km, 21 km
- pěší (K pramenům řeky Kněžná) 28km
- moto-pěší Kolem Šerlichu peší 5,5km, 8 km
- pěší - Deštné v Orlických horách 20-24 km
- pěší - Do Deštného přes Šerlich 19km
- moto - Okolo hor moto 56km, pěší 5km
- za divočáky do Sedloňova
- město F.L.Věka-Dobruška
- Třebechovický betlém

 

Pěší tůry, mototuristika a cykloturistika
Vetšinu nabízených tras lze absolovat i na horském kole. Pozor na modře značené turistické cesty, občas mají prudký sklon. Veškeré trasy tvoří určitou námětovou nabídku. Při plánování cest doporučujeme turistickou mapu Orlických hor, nejlépe měřítko 1:50 000, edice českých turistů, mapa číslo 27, vydání 1999, nebo Orlické hory, měřítko 1:100 000, vydala Kartografie Praha 1993, č.18.
Při potížích volejte Horskou službu Deštné v Orlických horách-č. tel. +420 602 385 555 Říčky v Orlických horách-č.tel. +420 445 595 735

Základní zásady pohybu v horách:

- Zvažte svou výkonost, zdatnost a součesnou trénovanost.
- Podle povětrnostní situace vybírejte výlety.
- Ve své výzbroji a výstroji nezapomeňte na dobré obutí a náhradní oblečení. Vyplatí se pláštěnka nebo dobrá bunda. Nezapomeňte, že jste v horách.
- Zapisujte se do knihy tůr nebo informujte vedoucího chaty o plánovaném cíli svého výletu a předpokládaném čase návratu.
- V případě, že nemůžete dorazit na místo svého ubytování včas nebo máte komplikace na cestě, snažte se telefonicky informovat chatu, nebo Horskou službu.
- Nechoďte nikdy sami! V případě nehody nemáte nikoho, kdo by zavolal pomoc. Doporučujeme minimálně tříčlené skupinky návštěvníků. Pohybujete-li se na kolech či na lyžích, nezapomínejte na technický stav svého dopravního prostředku.

Pěší (Šerlich - Bedřichovka) (nahoru)
směrem do Trčkova až se napojíme na žlutou značku, po ní doleva přes louku (Divoká Orlice vpravo pod námi tvoří statní hranici s Polskem) - na louce řada chráněných květin-netrhat. Asi po 2km začíná les (chráněná lokalita Trčkov) a po 1km stoupání se dostaneme na silnici, která nás zavede až na rozcestí pod chatou na Šerlichu. Po červené vystoupáme 0,5 km k Masarykově chatě. Návrat - 3 možnosti
a/ zpět po žluté
b/ po silnici po žluté trase, po asfaltové cestě až k chatě-cca 5km
c/ po červené Jiráskově horské stezce vystoupit po úbočí Malé Deštné až na rozcestí pod Velkou Deštnou(srub Horské služby-občerstvení, první pomoc, výsílačka, vzdálenost od Masarykovy chaty 3,5km), 300m po zelené v pravo je vrchol Velké Deštné(1115m) - vyhlídka. Vrátíme se na rozcestí a pokračujeme 1km po červené dolů až na křižovatku nad Bedřichovkou (Sedlo mezi Velkou Deštnou a Jelenkou), kde červenou křižuje modrá. Odbočíme doleva a sestupujeme po modré až k naší chatě.
Celková vzdálenost:
a/5+5=10km
b/5+5=10km
c/5+8=13km

Šerlich-Masarykova horská chata(1019m), původní horská osada nazývána Scherligraben. Roku 1844 je zde uváděno deset dřevěných chalup. Původní obyvatelé se živili dřevorubectvím, tkalcovstvím, pastevectvím a pašeráctvím. Chata na Šerlichu byla postavena roku 1924-1925 klubem českých turistů z Hradce Králového podle projektu brněnského architekta Bohuslava Fuchse. Stavitelem byl F.Capoušek z Hradce Králového. V interiéru je výraznou dominantou jídelny nosný válcový sloup ozdobený řezbami ak. soch. Leoše Kubíčka, rodáka ze Slatiny nad Zdobnicí. Pod stropem v jídelně je zajímavý basreliéf vousatého horala, který dnes může představovat Rampušáka, novodobého ducha Orlických hor. Autorem je Ludvík Geobel(1941).
Od hlavního orientačního panelu při hraniční cestě je rozhled na část Bystřických hor s prameništěm Divoké Orlice.

Pěší (Hřeben Orlických hor - Bedřichovka) (nahoru)
Po modré značce na hřeben, na křižovatce s červenou odbočit vlevo a po hlavním hřebenu(červená) pokračovat po úbočích Jelenky a Koruny až na rozcestí nad Čertovým dolem(4km).
a/ odbočíme doleva na modrou a sestoupíme do Kunštátu (4km) a po silnici opět vlevo se asi 3.5km vracíme k chatě.
b/ zdatnější turisté mohou pokračovat po červené kolem staré Kunštátské kaple až na Pěticestí (So a Ne v provozu srub HS), po zelené sestoupíme do Orlického Záhoří a doleva po silnici až k chatě (19km).
Celková vzdálenost:
a/ 14.5km
b/ 21km

Kunštátská kaple, barokní kaple Navštívení Panny Marie z let1670-1671 na hlavním hřebenu v nadm. výšce 1035m. Je kruhového půdorysu, krytá šindelem, bez vnitřního zařízení. Nikdy neměla honosný interiér. Její vybavení bylo prosté, sloužilo jako schromaždiště k bohoslužbě.
Kaple byla zařízená pro potřebu dřevařských dělníků pozvaných na práci, kteří většinou pocházeli z Tyrol. Ač dolů byli minimálně placeni, cítili potřebu náboženského života a kultovní místo chtěli mít poblíž svého pracoviště. Tak byly položeny základy této zajímavé stavby. Nedaleko CHN s výskytem kyhanky divolisté, brusnice vlochyně, klivky žoraviny, suchopýru pochvatého a ostřice chudokvěté.
Orlické Záhoří - takové je pojmenování všech vísek a samot v údolí Divoké Orlice, severovýchodně od hřebene Orlických hor, při česko-polské hranici. Tvoří je tyto místní části:
Bedřichovka,
Černá Voda,
Jadrná,
Kunštát,
Trčkov
a Zelenka.

Nejstarší, nebo lépe řečeno nejdříve vzpomenuta, je Jadrná, r.1613. O Kunštátu se dovídáme v souvislosti s buřlivým rokem 1628, kde se zde sešly asi čtyři tisíce nevolníků z opočenského panství k zahájení povstání proti majitelům panství, Trčkům z Lípy, konkrétně proti paní Magdaleně Trčkové. Povstání bylo krvavě potlačeno u Nového Města nad Metují vojsky pod vedením dona Martina Huerty. Mezi lidem byla majitelka panství pro svou vyhlášenou krutost nazývána zlá Manda.

Roku 1676 se v Kunštátě narodil malíř skla a porcelánu Ignác Preisler, který působil v Rychnově nad Kněžnou u Kolowratů.Některé jeho práce jsou k vidění v muzeu Orlických hor.I.Preisler zemřel r.1741.

Pěší (K pramenům řeky Kněžná) (nahoru)
Upozorňujeme návštěvníky, že správný název řeky je Kněžná, nikoliv Kněžna, jak se mylně uvádí i vyslovuje. Název je odvozen od kněží, kteří v její okolí žili.
delší trasa Bedřichovka-modrá na hřeben, po modré sestupujeme až k lovecké chatě-zde možno odbočit mírně do kopce na neznačenou cestu a projít po úbočí Maruši, až se spojíme se zelenou značkou, která přichází od Velké Deštné a pokračuje po ní vlevo do Luisina údolí. Zelená bude náším průvodcem i nadále. Projdeme kolem hájoven (jedna je známý zámeček Pádolí) a narazíme po 3.5km na odbočku k prameni Kněžné (žlutá). Nacházíme se v místech zvaných Paseky, které nabízejí malebné pohledy na podhůří Orlických hor. K prameni řeky Kněžny je to 1km, ale stojí za to odbočit a projít se podél krásné, čisté vody. (Pozor, ve starých mapách je odbočka značena zelenou.) Vrátíme se zpět na zelenou značku a pokračujeme dále. Po 2km narazíme na žlutou, po které odbočíme doleva. Po necelých 2km, u autobusové zastávky, přejdeme na modrou, po které odbočíme znovu doleva. Obcházíme rašeliniště Kačerov a po modré pokračujeme stále až do Zdobnice. Odsud nás tatáž značka přivede přes Čertův důl na hřeben, kde se napojíme na červenou a pokračujeme vlevo po hlavním hřebeni. Červená nás přivede na již známé rozcestí nad Bedřichovkou a dolů k chatě dorazíme po modré značce.

Celková délka:
28km

Výlet je nutné plánovat na celý den. Doporučujeme jej pouze zdatnějším turistům. Odměnou však bude putování krajem, který není tak silně turisticky navštěvován, s pěknými partiemi dosud čisté, nedotčené přírody.
V přípravě je prodloužení žluté značky od pramene Kněžné přes Zdobnickou Seč až na Pěticestí. Značka bude křižovat naši původní trasu v modře značeném úseku od Zdobnice na Homoli. Budeme-li od pramene pokračovat po nové žluté značce zkrátime si cestu asi o 4km.

Luisino údolí-horská víska-876m n.m. Původně dřevorubecká osada. Vznikla poměrně pozdě,teprve roku 1828. Toto místo vděčí za svůj název tehdejšímu vlastníkovu solnického panství Antonínu Slivkovi, rytíři ze Slivic, který tak vyjádřil synovskou vděčnost své matce Luise. Roku 1845 byla nedaleko osady postavena sklářská huť. Zajímavá je skutečnost, že v místě, kde byla vystavěna, již jedna huť kdysi stála, a to v r. 1773. Byla vystavěna kermalitány a později zanikla. Na místě, kde stávala, probíhá průzkum a archeologické práce. CHPV Kačerov-rašeliniště(4.8ha)-výskyt ohrožených druhů rostlin, bohatý výskyt vzácných druhů hmyzu. Zdobnice-horská obec a rekreační středisko. Připomíná r. 1651, později barokní kostel Krista Dobrého pastýře(1788-1789). Na řece Zdobnice se zachoval pozdně barokní kamenný most.

Moto-pěší Kolem Šerlichu (nahoru)
Samozřejmě že můžeme výhodně použít i automobil k dopravě na parkoviště pod Šerlichem,ale turisté mohou vyjít k Masarykově chatě na Šerlichu pěšky(viz trasa č1). Jdeme-li k chatě od parkoviště, nebo po červené značce, míjíme starý hraniční kámen, tzv. "Bílej". Na našich hranicích stál od roku 1636 až do skončení II.světové války. Prohlédneme si chatu (informace u trasy č 1.). Jsme na hlavním hřebeni a nabízí se nám několik možností:
a) malý okruh
- po modré značce sejdeme 2km k hotelu Šerlišský Mlýn, zde se můžeme občerstvit, prohlédnout staré mlýnské kolo, a po zelené značce zvolna vystoupáme 1km na hřeben. V těsném sousedství pralesu Bukačka odbočíme po červené doprava a vracíme se na Šerlich. Na vrcholu nad chatou se nám naskýtá pohled na masiv Velké a Malé Deštné před námi. Z tohoto místa je zřetelný prudký spád na polskou stranu a pozvolný sklon do České kotliny(v důsledku zlomu zemské kry). Asi po 1.5km od křižovatky se zelenou jsme opět u Masarykovy chaty. Je-li dobrá viditelnost, vidíme v Polsku zřetelné mýtiny a lesknoucí se jezírka rašelinišť Topielisko a Czarne Bagno, kde pramení Divoká Orlice, kterou známe od Bedřichovky.
b)větší okruh
- jste-li zdatnější turisté, potom doporučujeme pokračovat od Masarykovy chaty stále po červené přes prales Bukačka až na rozcestí pod Vrchmezí. Dobří turisté si jistě nenechají ujít příležitist a zajdou si 1.5km na vrchol Vrchmezí(1084 m n.m.), odkud je pěkný výhled do Polska(údolí říčky Bystrzyca Dusznicka) i do Čech. Vrátíme se zpět na rozcestí, sejdeme krátký úsek zvolna údolím říčky Bělá(v mapách Alba) až k Šerlišskému Mlýnu. Po odočinku opět po modré vystoupáme k Masarykově chatě na Šerlichu.
Celková vzdálenost:
od parkoviště
4a/5.5km
4b/8km
parkoviště je vdáleno od Bedřichovky 4.5km po žluté. Základní popis chaty nacházíme již u trasy č1. Přesto dovolte několik dopňujících informací k tomuto nejnavštěvovanějšímu výletnímu místu. Na rozhraní 17. a 18. století, při kolonizaci území, zde vznikla horsá osada nazývaná patrně Schierlichauser. Ale už v Sommerově topografii z roku 1836 nacházíme jméno Scherligraben. Roku 1844 osada Horní Šerlich, tehdy patřící obci Sedloňov, měla deset dřevěných chalup. Některé najdeme ještě dnes, včetně bývalé školy a bývalé hájovny, rozptýlené na vrcholové louce a na otevřeném svahu v horní části Šerlišského dolu. O stavbě vlastní chaty bylo rozhodnuto na valné hromadě Klubu českých toristů dne 12.2.1921, základy položeny 25.3.1924 a za účasti Aloise Jiráska ji dne 14.9.1925 otevřeli pro veřejnost. Byla pojmenována Masarykova chata. Krátce na to na bývalé pruské straně, blízko hranic, byla postavená pěkná nová chata nazývaná Hindenburgaude. Češi ji posměšně nazývali Trotzbaude, protože byla postavena na vzdor čili "na truc" českým snahám o rozvoj turistiky. Z této chaty byl organizován přepad Masarykovy chaty ordnery dne 21.9.1938 mezi třetí a patou hodinou ranní. "Masaryčka" byla evakuována ve dnech 2.-6.10.1938. Německým nájemcem se stal správce nedaleké Hindenburgské chaty. Němci chatu přejmenovali na Hitlerbaude a v průběhu války zde byly ubytovány rodiny fašistických pohlavárů. Chata byla obsazena 10.5.1945. Hindenburgbaude byla využívána novým polským státem jako místní velitelství pohraniční stráže, ale ještě v roce 1945 vyhořela.

Pěší - Deštné v Orlických horách (nahoru)
Do Luisina údolí dojdeme po modré značce přes hřeben (možno odbočit přes Marušu-neznačená cesta, trasa č.3). Odsud můžeme jít po modré 2km do údolí nebo pokračujeme po červené značce, po vrstevnici asi 1.5km, až dorazíme na horní stanici lyžařského vleku. Dolů podél lesa sejdeme na sjezdovku, projdeme krátký úsek lesem a stojíme na hraně Studeného kopce. Pod sebou máme celé Deštné. Sejdeme na silnici a máme možnost si prohlédnout celou obec. Máte-li zájem o historii Orlických hor a zimních sportů, navštivte muzeum v Jedlové. Od horní stanice lyžařského vleku stále po červené až k silnici Deštné-Rychnov nad Kněžnou (asi 2km). Cestou míjíme výrazný orientační bod-torzo kostela sv.Matouše. Od muzea se dostaneme do Deštné buď pěšky nebo autobusem, který zastavuje přímo v Jedlové.
Návrat na Bedřichovku
- projdeme Deštné (od kostela po žluté) až do Zákoutí a od hotelu Orlice a stoupáme po modré značce do Luisina údolí. Po modré můžeme pokračovat až na Bedřichovku. Asi 100m po odbočení ze silnice míjíme zajímavý pramen "U obrázku". (Zajímavý je tím, že čistí zlato. Můžeme vyzkoušet na svých klenotech. Ale ve sklenici ne v prameništi.) Až na chatu nás čeká asi 6km.
Celková vzdálenost: s prohlídkou Deštné cca 20km s prohlídkou muzea cca 24km.
Deštné v Orlických horách
- největší a nejnavštěvovanější rekreační středisko Orlických hor. Poprvé připomínáno roku 1362. Již předtím to byla dřevorubecká osada zvaná Dešny, farní ves v majetku kláštera Svaté pole. Později sklárna doložená r. 1595 dokumenty Jana Trčky z Lípy. Výraznou stavbou je barokní kostel sv. Máří Magdaleny z let 1723-1726. Byl postaven na místě gotického kostelíka, který byl uváděn již roku 1350 v soupisu dobrušského děkanátu. V obci je řada rekreačních objektů a sportovních zařízení. Obchodní středisko pro široké okolí. V areálu sjezdovek na Zákoutí je vybudován dům Horské služby, ústředí pro Orlické hory. Zde je zajištěna stálá pohotovostní služba.

Pěší - Do Deštného přes Šerlich (nahoru)
Mate-li zájem, vystoupíme k chatě na Šerlichu (z Bedřichovky 5-6km -trasa č.1), po modré sejdeme k hotelu Šerlišský Mlýn (asi 2km) a odsud můžeme jít
a) po modré směrem Deštné a dále po zelené k Národnímu domu(3,5km) - při sestupu do Deštného velmi pěkné výhledy, v zimě táhlý, ale rychlý sjezd na běžkách.
b) po zelené k hotelu Orlice do Zákoutí (3,5km). Návrat zpět: viz trasač.5 , od hotelu Orlice po modré značce na Bedřichovku(8,5km).
Celková vzdálenost i s návratem: 19km
Šerlišský Mlýn - horský hotel - důležitá křižovatka turistických cest. Původně zde stával mlýn Posterův, několik horských chalup a hájovna. Osada měla jméno Dolní Šerlich a patřila k Sedloňovu. Kolem roku 1902 bratři Fuknerovi z Trutnova přestavěli mlýn na výletní hostinec a pilu, kde se vyráběly šindele. Objekt několikrát vyhořel a v letech 1929-30 byl hostinec přestavěn na horskou chatu Šerlišský Mlýn. Při této přestavbě jej zvýšili o jedno patro. V průběhu II.světové války byl objekt využíván jako rekreační středisko žen prominentních osob wehrmachtu. Údajně zde odpočívala i rodina polního maršála von Pauluse. Na pile při Šerlišském Mlýně připravovali v letech 1924-25 materiál pro výstavbu chaty na Šerlichu. Poslední úpravy hotelu byly prováděny v letech 1966-68.

Moto - Okolo hor (nahoru)
Je-li k dispozici vlastní autobus nebo obětavý řidič auta, je možno některá místa navštívit kombinovaně, tzn. do určitého místa dojet, skupina jde pěšky a řidič přejede do místo setkání. Takovou lákovou trasou je Neratov-Hadinec-Hanička. Autem do Neratova po silnici podél státní hranice 12km. Auto přejede přes Vrchní Orlici, Bartošovice na Haničku (Panské Pole) cca 10km. Pěší po modré z Neratova, vpravo je zřícenina kostela Nanebevzetí Panny Marie, postaveného v barokním slohu v letech 1723-33, těžce poškozeného koncem války roku 1945.
V posledních letech je snaha o jeho zachování po stránce statické.
Vystoupáme do oblasti Hadince. Z Hadince bude vyznačena asi půlkilometrová odbočka ke kapli sv. Anny, která sem byla přemístěna z Anenského vrchu při výstavbě pohraničních opevnění v r.1937. Po modré pokračujeme až na spojku s červenou. Zde se dostáváme do styku s linií pohraničních opevnění tvrze "Hanička". Podél bunkrů procházíme až na křižovatku se silnicí, kde nás čeká náš řidič. Pěší trasa asi 5km, z Neratova značné převýšení ze 650m na 800m n.m. přibližně 2km. Autem pokračujeme na Horní Rokytnice, kde odbočíme doprava do Říček, známého střediska zimních sportů(6km). Z Říček cestou sjízdnou v letním a podzimním období-v zimě nelze, na jaře s obtížemi projedeme do Zdobnice, údolím říčky Zdobnice vyjedeme do Luisina údolí,sejdeme do Deštného k hotelu Orlice, odbočíme vpravo a přes Šerlich se vrátíme na Bedřichovku(z Říček 22km). Lze provést i pouze jako projížďku autem bez pěšího přesunu a stále se nám budou objevovat nové a nové pohledy na naše hory. Zvláště na cestě z Říček do Zdobnice.
Celková vzdálenost:autem 56km,pěší 5km.
Neratov tato pohraniční obec je poprvé připomenuta r.1550 pod německým názvem Bahrenwald. Soudí se, že obec vznikla konce 15.století v souvislosti se založením sklářské hutě. O oblasti Neratova máme zachovány podrobné zprávy díky rozsáhlé dokumentační činnosti kronikáře Eduarda Alligera(30.9.1841-2.4.1924), potomka jednoho z dřevařských dělníků, kteří přišli v průběhu"dřevařské kolonizace" z Tyrol. Díky jeho badatelskému úsilí bylo pro nás, alespoň v opise zachována řada listin, jejichž originály byly později poškozeny nebo zničeny. Dominantou Neratova je barokní kostel Nanebezevzestí P. Marie,vybudovaný v letech 1723-33 údajně podle plánů G.B.Alliprandiho.Dříve zde stával, o něco níže něž dnešní kostel, poutní kostelík ze 16.století. Určitý čas stály oba kostely vedle sebe. Cílem poutí do Neratova byla Neratovská Madona, které byly přisuzovány zázračné účinky. Barokní kostel, značně poškozený v roce 1945(o jeho obnově se jedná), je vskutku monumentem. Stavba je dlouhá 42m , široká 17m a vysoká 16m. Koule se zvedá ještě o další dva metry. V průčelí stojí dvě velké věže, vnitřek kostela má tvar elipsy. Na stropě byly namalovány v roce 1737 fresky malířem Ignácem Tejbrem. Toto vymalování se však později jako neslušné, bylo přemalováno Jiřím Karlem Mescherem z Králík v roce 1783.

Za divočáky do Sedloňova (nahoru)
Autem jedeme přes Šerlich do Deštného a vyjíždíme směrem na Dobrušku až na rozcestí nad Plasnicí.Odbočíme doprava a přijedeme do Sedloňova.Obcí projíždíme až na odbočku do Olešnice v Orl. horách.Odbočíme vpravo a hned za obcí narazíme na vedlejší cestu s asfaltovým povrchem, která vede až k hájovně.Auto necháme zde(za kostelem) a pokračujeme pěšky až k oboře. Druhá možnost je nechat automobil u místního hostince(hned u hlavní silnice) a po žluté značce dojít k oboře.Obě varianty představují vzdálenost 1,5km.Žlutá značka vede většinou po lesní cestě s mírným stoupáním.Obora je určena k chovu divokých prasat.Máte-li s sebou kousek tvrdého chleba, většinou se vám podaří některého z divokých obyvatel obory vylákat.Počátkem léta zž se bachyně prochází se selátky a nezřídka putuje podél plotu obory a hledá potravu. Pozor,v žádném případě nepřekračujte nikde oplocení obory.Divoké prase tvrdě brání své teritorium.Jinou potravu než tvrdý chléb, jim, prosíme vás, nedávejte. Sedloňov Malá hrská obec ležící na úpatí Sedloňovského vrchu, v nadmořské výšce kolem 560m.První zmínka pochází z roku 1578, kdy je připomínán místní kostelík.O obci jako takové se první písemná zpráva dokládá k roku 1654.Název obce je podle pověsti odvozen od sedla, které mělo být údajně velmi vzácné. V okolí obce je ztratil majitel panství.Místní obyvatelé sedlo našli a poctivě vrátili.Za to jim byla přiznána některá privilegia a právo užívat ve znaku obce jezdecké sedlo. Jiná pověst vypráví o umění obyvatel Sedloňova vyrábět kvalitní jezdecká sedla.Tolik pověsti, pravděpodobně však název pochází od horského sedla, které odděluje Sedloňovský vrch od hlavního hřebene hor.V překladu sedloňovské farní kroniky je zajímavá poznámka překladatele F.Vogela:"Já jsem našel v pozemkové knize,že později obec Sedloňov asi do roku 1500 se jmenovalá Novodešná(Nové Deštné).Jako samostatná obec pak dostala název Sídlo nové, který se v lidové řeči přetvořil na Sedloňov.Z toho slova pravděpodobně vzali (místní Němci-pozn. autora) první část "Sedlo", které se v němčině jmenuje "Sattel". To je sice jenom má doměnka, ale ona se mi zdá pravděpodobnější něž všelijaké pohádky o sedlech".Místo původního dřevěného kostelíka u potoka byl roku 1711 postaven na kopci barokní kostel Všech svatých, který dnes tvoří dominantu obce.Hned vedle nelezneme dřevěnou roubenou faru z roku 1750, která, jtejně jako další dřevěné stavby v obci, připomíná původní lidovou architekturu severovýchodních Čech.Malebnost obce dokresluje několik mohutných chráněných lip s obvody kmenů přes 400cm.Nedaleko obce, u hájovny Polom(asi 2km severovýchodně), se nalézá obora pro chov černé zvěře.O divočáky se zde starají již od roku 1972.V roce 1972 byla obora rozšířena. Obec drží významný historický primát. Podle dochovaných zpráv byl Sedloňov prvním místem v Orlických horách, kde se začali používat ski nebo lyže.Počátkem devadesátých let 19.století si dal majitel opočenského panství Colloredo Mansfeld poslat lyže z Norska.Podle nich nechal vyrobit u truhláře Hartmana v Sedloňově další páry pro lesní personál z pohraničních lesů.Nadlesní Ueblagerr byl pověřen, aby zajistil prakrický výcvik a zavedení "ski" do běžnáho používání.Tento úkol se mu podařilo splnit. Již po ročním výcviku se konal první lyžařský závod, krterého se kromě mužů zůčastnila i mládež. Muži závodili na trati hostinec-myslivna-Vrchmezí, Rybářova chata-a zpět do Sedloňova k hostinci. Pamětník Josef Kubín uvádí vevlastivědném časopise "OD kladského pomezí" z roku 1933, že závod trval dost dlouho", ...jelikož nastalo právě vlhké počasí a sníh se lepil. ...Těmto závodům jsem byl přítmen ještě jako svobodný chasník a pamatuji si, jak byly ukončeny večer v hostinci Vogelově rozdílením cen vítězům a samozřejmě i tancovačkou".

Město F.L.Věka-Dobruška (nahoru)
Ve vzdálenosti 33km od Bedřichovky-přes Deštné-leží Dobruška, město známé z románu Aloise Jiráska F.L.Věk.První díly románu byly zpracovány do podoby televizního seriálu.Přijíždíme-li od hor, těsně nad Dobruškou míjíme kostelík sv. Ducha se zvonicí (kolem něho odjížděl televizní malý František do Prahy a tudy se z Prahy také vracel,ale pouze v televizním seriálu).Městu vévodí renesanční radnice ze 16.století, na kterou je možno vystoupit.Při výstupu na ochoz máme možnost se ve zkratce seznámit s historií dobrušského práva útrpného.Hned pod náměstím(cesta vedle mléčné jídelny)je rodný domek Františka Vladislava Heka.V interiéru domku si může návštěvník prohlédnout světničku vybavenou nábytkem a dalšími předměty, přibližující život lidí v minulém století.Další místnost je upravena jako kupecký krám.Zde upoutají především váhy v podobě mořských panen, pocházejí z původního Hekova krámu, ale i sortiment zboží, s nímž se v takových krámcích obchodolalo.Poslední zpřístupněná místnost připomíná prostřednictvím vzláště listinných materiálů život a literární činnost F. Dl.Heka.Vstup do domu i na ochoz radnice zadezpečuje dobrušské muzeum(Šubertovo náměstí).Dobruška kromě své bohaté historie (první písemná zpráva 1320) nabízí i další možnosti obchodní, kulturní(kino 70mm,kulturní dům)a sportovní(krytý bazén 25m, otevřený bazén 50m-areál v Mírové ulici).Jsme-li v Dobrušce, využijeme příležitost a zajeďme do nedalekého Opočna, kde F.L.Věk vyřizoval své problémy se zámeckou vrchností.Přijíždíme do Dobrušky, kde na kraji náměstí odbočíme vlevo na jednosměrnou ulici, kolem autobusových zastávek, která z náměstí pokračuje přímo kolem parku až k renesančnímu opočenskému zámku.Z nádvoří je pěkný výhled na hřeben hor.Zámecké sbírky jsou známé svými loveckými trofejemi, obrazárnou a zbrojnicí. Celková vzdálenost Bedřichovka-Dobruška a zpět 66km + Opočno a zpět 10km celkem 76km.

Třebechovický betlém (nahoru)
Klenot našeho řezbářského umění nalezneme asi 50km od Bedřichovky v Třebechovicích pod Orebem.Město , založené asi v 10.století, se připomíná již v prvních zemských deskách roku 1368 jako Triebechovice oppidum.Město je známmmé svou husitskou tradicí, ne nadarmo se vojenská jednotka, bojující r. 1420 o Vyšehrad, nazývala Bratrstvo orebské-orebité.Třebechovice však nejvíce proslavil vskutku proslulý Třebechovický betlém.Jedná se o vzácnou lidovou řezbářskou práci rolníka Josefa Probošta (1849-1926)a dovedného řezbáře Josefa Kapuciána (1841-1908).Během 40 let vznikala dřevěná památka asi se 2000 částmi, z nichž je asi 200 pohyblivých figurek, kterým vdechl život sekerník Josef Friml.Jeho mechanismus, celý ze dřeva buků a hebrů spolu s ložisky z mimořádné tvrdé africké dřeviny, je dosud předmětem obdivů inženýrů a mechaniků.Některé figurky připomínají místní řemeslníky v jejich pracovním prostředí a vytvářejí hlavní rámec motivu.Betlém je významnou kulturní památkou, byl obdivován i na světové výstavě v Montrealu Expo 1967.Je 7m dlouhý, 3.5m vysoký a 2.25m hluboký.Velkou zásluhu na záchraně této památky měl třebechovický pan učitel František Skřivan(1886-1968).Péčí pracovníka třebechovického muzea betlémů, PhDr.Vladimíra Vaclíka, byly do Třebochovic soustředěny další betlémy severovýchodních Čech, které zaplňují další prostorný sál muzea.Mužeme zde spatřit betlém skleněný, papírový,keramický i různé typy vyřezávaných souborů této české tradice.
Otevřeno:
1.4.-30.9.:7.30-11.30 13.00-16.30
1.10.-31.3.:9.00-11.30 13.00-15.30
Zavřeno:v pondělí a v měsíci listopadu, kde je připravována vánoční expozice.

Použitá literatura
- Hégr Jan -Příroda a historie Orlických hor,HS Orlické hory,Deštné,1975
- Kaplan Václav-Pevnost Dobrošov,Kruh Hradec Králové ,1977
- Kolektiv-25let HS Orlických hor , KNV Hradec Králové 1974
- Kolektiv-Náchodko ,Hradecko, Turistický průvodce , Olympia Praha 1986
- Kolektiv-Orlické hory,turistický průvodce Olympia ,Praha 1988
- Kolektiv-Příroda Orlických hor a Podorlicka Okresní muzeum Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou a SZN Praha 1977
- Lukášek Josef,Dr. - Průvodce Orlickými horami a Podorlickem,Exoticar tour Rychnov nad Kněžnou,1994
- R.Pěška,Fr.Procházka,K.Režný,Z.Roček-Průvodce naučnou stezkou okolím Deštného,Muteum Orlickýh hor v Rychnově nad Kněžnou,1974
- Rybář Petr RNDr.-CHKO Orlické hory-státní přírodní rezervece a chráněná naleziště , Kraj.středisko SPPOP Pardubice 1976

(nahoru)